Český bridžový svaz

Letos se na párovou soutěž po dlouhé době vydala početnější výprava z České republiky. Namísto klasické reportáže vám tentokrát přinášíme pohled očima trenéra a vedoucího výpravy Adama Janase.

V kategorii U26 Open:

 

Erik Klemš – Jakub Vojtík

Lucie Kohutová – Lukáš Kolek

 

V kategorii U21:

 

Ondřej Kaštovský – Adam Pyszko

Daniel Němčík – Zdeněk Tomis

Zuzana Otradovcová – Přemysl Vávra

Čeněk Romanowski – Vít Walach

 

V kategorii U26 Women:

 

Veronika Dolanská – Barbora Štrbová

V hlavní kategorii jsme měli dvě velká želízka v ohni, oba páry dle mých předpokladů směle mohly útočit na umístění v první desítce. Startovní pole o devětačtyřiceti párech se skládalo z hráčů z Austrálie, Rakouska, Belgie, Bosny a Hercegoviny, Chile, Čínské lidové republiky a Hong Kongu, Kolumbie, Chorvatska, Česka, Anglie, Finska, Německa, Řecka, Maďarska, Indie, Irska, Izraele, Itálie, Japonska, Norska, Polska, Ruska, Skotska, Srbska, Španělska, Spojených států amerických a Uruguaye.

 

Kvalifikace vyšla nakonec oběma párům, i když průběh byl velice rozdílný. Dvojice Klemš – Vojtík proplula bez problémů z prvního místa suverénně se ziskem 61,11 % s více jak dvouprocentním náskokem na druhé Marcinowski – Sobczak. Dvojice Kohutová – Kolek si první kvalifikační den prošla hotovým peklem, ve čtvrtek ale dokázali vstát jako fénix z popela, předběhli dalších 27 soupeřů a dostali se na 11. místo.

 

Ve finále, kam postoupilo 26 nejlepších párů, přičemž ten první měl přenos 3 topy, se dvojici Klemš – Vojtík už tolik nedařilo, nakonec se museli spokojit s dvacátým místem a 46,78 %. Zato Kohutová a Kolek pokračovali v parádní jízdě a až do poslední partie hráli o medaile. Neskutečně dramatický finiš nakonec vyzněl v jejich neprospěch, bronzová medaile utekla o pouhou setinu procenta. I tak se ale jedná o skvělý úspěch a čtvrté místo za 55,68 % je suverénně nejlepší umístění českých hráčů v historických tabulkách této párové soutěže.

 

Oba české páry hrající v U26 Open udělaly našemu bridži rozhodně dobrou reklamu, jelikož se česká vlajka pohybovala na předních pozicích v kvalifikaci i ve finále, a v zákulisí bylo všem jasné, že se s našimi hráči musí počítat jako s možnými favority.

 

Medailisté

1. místo Lior Urman (ISR) - Amir Ezion (ISR)

2. místo Jamie Thompson (AUS) - Matthew Smith (AUS)

3. místo Hongji Wei (CHN) - Shiyu Sun (CHN)

Harmonogram zahraničních mládežnických akcí pro rok 2019 alokoval do Opatije v kategorii dorostenců hned čtyři „místenky“, a tak se také mezi čtyřiapadesáti zúčastněnými páry objevily právě čtyři české. Nejvíce sehraná dvojice Ondřej Kaštovský – Adam Pyszko bojovala téměř celou kvalifikaci v první polovině startovního pole. V závěru kvalifikace ale potřebovali o něco více štěstí při rozhodování pod tlakem. 28. místo v kvalifikaci odpovídá solidnímu výkonu v kombinaci s jejich schopnostmi a takové umístění jsem zhruba očekával, je tak škoda, že do finále A postoupilo pouze 26 nejlepších párů a mladíkům postup utekl o necelého půl procenta a dvě příčky, když získali 49,70 %. Ve finále B pak uhráli pěkné 24. místo z 90ti párů za 55,89 %. Na postup Adam s Ondrou rozhodně měli, od loňského ME v Opatiji se určitě zlepšili, a očekávám, že podobné tempo udrží i v následujícím roce.

 

Poměrně nevyvážený pár, jehož ambice nebylo lehké objektivně odhadnout, utvořili Daniel Němčík a Zdeněk Tomis. Pro Danka se jednalo o první reprezentační zkušenost na MS nebo ME, a tak jsem byl zvědavý, jak se oba své role v páru zhostí, a nakonec jsem mohl být opravdu velmi spokojený, jelikož vybrali správnou strategii a v kvalifikaci nahráli 22. místo a 51,88 %, což v pohodě stačilo na postup. Ve finále A se neztratili, 44,54 % sice znamenalo 24. místo, pro ilustraci ale uvádím, že například šestnáctí Američani měli 46,01 %.

 

Nadějný výkon převedl také pár Zuzana Otradovcová – Přemysl Vávra, kteří dokázali uhrát v kvalifikaci 47,24 % a 43. místo. Oba ukázali dobrou znalost svého systému a efektivně se až na výjimky dokázali vyvarovat drahým chybám, zatímco chyby soupeřů nemilosrdně trestali. Oba mají docela dobrou dražební disciplínu a schopnost se soustředit, a když tyto atributy ještě zlepší a vypilují, mohou na dalších soutěžích v kategorii U21 pomýšlet na umístění kolem poloviny startovního pole.

 

První zkušenost s velkou mládežnickou soutěží mají za sebou také už Čeněk Romanowski a Vít Walach. Skončili na 49. místě s 42,22 %, což dle mého názoru zhruba odpovídá jejich schopnostem a zkušenostem. Ve finále B pak obsadili 45. místo s výkonem 50,96 %, s čímž mohu být určitě spokojen a mladíky to určitě motivuje v další touze se zlepšovat. Pokud vytrvají a dokážou dále odstraňovat typické dorostenecké zlozvyky a nešvary, určitě se mohou brzy těšit na další posun ve své hráčské kariéře.

 

V dívčí kategorii Českou republiku reprezentoval pár Veronika Dolanská – Barbora Štrbová, a mohu říci, že úspěšně. Po tvrdém boji v sedmadvacetičlenném kvalifikačním startovním poli obsadily 13. místo za 51,56 % a do finále tak postoupily s náskokem téměř jednoho procenta. Ve finále nakonec vyšplhaly o další dvě příčky nahoru a bylo z toho konečné 11. místo a 48,48 %. Obě mladé hráčky podaly opravdu dobrý výkon, ze kterého jsem byl potěšen. Baja prokázala své zkušenosti a Verča zase ukázala, jak moc se za poslední rok zlepšila, když proti silným soupeřkám předvedla několik technických parádiček.

 

I přesto, že Otevřené MS párů mládeže zřejmě nemá takový lesk jako například mládežnické ME párů, stále se jedná o poměrně kvalitní soutěž s množstvím hráčů z celého světa. Kromě evropských párů si zde naše mládež může zahrát i proti bridžistům z pro nás exotičtějších krajů.

 

WBF si na organizaci mládežnických turnajů dává v posledních letech záležet a jde to poznat i na výčtu mnoha zainteresovaných osob, bez kterých by takovou akci uspořádat nešlo. I přes to, že k dokonalosti nechybělo mnoho, si nemohu odpustit pár připomínek. Organizátoři turnaje na poslední chvíli změnili časový harmonogram soutěže. To páru Otradovcová – Vávra prakticky znemožnilo zúčastnit se finále B, jelikož Přemek potřeboval odjet hned večer po soutěži.

 

Příliš se nepovedl závěrečný ceremoniál po párové soutěži, který dal vzpomenout na trable z předloňského Lyonu - tentokrát selhávala zvuková technika.

Zcela bezproblémový nebyl ani výběr místa hraní (hrací sály separované do dvou oddělených budov, maličké lobby pro hráče U21 a U26 působí v porovnání s X-BIONIC® SPHERE v Šamoríně poněkud skrovně), zde však WBF udělala v rámci možností maximum a rezervy je tak potřeba hledat v samotných dispozicích objektů.

Chtěl bych poděkovat hráčům za jejich reprezentaci a pogratulovat jim k předvedeným výkonům. Opatija nás opět přivítala s otevřenou náručí a určitě ji rádi navštívíme znovu.

 

Přidávám ještě krátké shrnutí z pohledu hráče:

 

Příležitosti zúčastnit se MS v Chorvatsku si velmi vážím. Co se týče organizace, turnaj měl drobné mouchy. Zejména mě překvapila změna harmonogramu. Obsazení dle mého názoru bylo v naší kategorii slušné. Se svou hrou nemůžu být úplně spokojena, nicméně šampionát ukázal oblasti, kde je možnost se zlepšit. Za celou výpravu bych chtěla poděkovat trenérovi, který reprezentační výjezd zkoordinoval a celou dobu nás velmi podporoval. Celkově hodnotím mistrovství v Opatiji jako akci, která mi dala nové a cenné zkušenosti, kterých doufám náležitě využiji.

 

Zuzana Otradovcová

 

Podrobné informace a výsledky všech soutěží v angličtině