Český bridžový svaz

Kategorie

Různé zajímavosti
Zveřejněno 8. října 2026
Petr Bahník

Franz Jolesch / František Joleš / Francisco Jolesch

Z kaváren přes peklo Buchenwaldu do emigrace v Chile: Neuvěřitelný osud bridžového šampióna Franze Jolesche

Franz Jolesch / František Joleš / Francisco Jolesch

20.12.1898 – 25.7.1961

V dějinách předválečného československého bridže najdeme mnoho výrazných osobností. Jen málokterá v sobě ale spojuje eleganci prvorepublikové smetánky, špičkové sportovní výkony, mezinárodní politické intriky a tragiku dějin 20. století tak jako Franz Jolesch.

Po druhé světové válce sice v obnovené vlasti přijal počeštěné jméno František Joleš, pro světovou kulturu však navždy zůstal Franzem. Mužem, na jehož životě se s mrazivou přesností protnuly kruté absurdity středoevropské historie a jehož rodinné zázemí inspirovalo velikány světové literatury.

Zrození bonvivána a moravský avantgardní salon

Franz Jolesch se narodil 20. prosince 1898 ve Vísce u Jihlavy. Celé rodinné podnikání vybudoval jeho dědeček Samuel Jolesch (pochovaný v Brtnici), který založil v Lukách nad Jihlavou pletárnu a textilní továrnu „S. Jolesch a syn“. Po jeho smrti firmu převzali synové, včetně Franzova otce, komerčního rady Emila Jolesche. Sám Franz se v regionu usadil a v roce 1926 žil přímo v srdci Jihlavy na Náměstí Svobody 4, v domě plném dalších pohnutých židovských osudů.

Franz byl ztělesněním aristokratického bonvivána. Pro pamětníky byl „nejkrásnějším nadporučíkem Jeho Veličenstva“, neboť v rakousko-uherské armádě prošel boji první světové války. Spisovatel Friedrich Torberg na něj vzpomínal jako na muže s velkým nadáním pro nicnedělání, které dokázal přerušit jen kvůli lovu a bridži.

Lovecká společnost na počátku 30. let 20 století, Jolesch je třetí zprava, vpravo je spisovatel Torberg


Vojenské záznamy Franze Jolesche

Jeho soukromý život připomínal román. Když se 7. ledna 1927 v Budapešti ženil se svou první manželkou, tehdy jednadvacetiletou Louise Gosztonyi, jeho otec Emil sňatku tak odporoval, že hned druhý den odjel do Vídně k notáři, aby syna částečně vydědil. Když otec v lednu 1935 zemřel, na pozůstalosti navíc váznul obří dluh přes 487 tisíc Kč. Franz se tehdy se svou matkou Olgou dohodl, že dluhy převezmou napůl a firmu dál povedou jako veřejní společníci.

I přes rodinné spory se však moravské sídlo Joleschů stalo ve 30. letech vyhlášeným místem setkávání literární elity. Friedrich Torberg zde jako čerstvá literární hvězda po vydání románu Student Gerber opakovaně pobýval. V pokoji pro hosty v hlavním domě s nimi dokonce delší čas žil sám „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch, který nejraději pracoval na dřevěné verandě a nechával si podávat obrovské množství kávy. V tomto prostředí cynického a sebeironického židovského žargonu se rodila slavná rčení. Když se tehdy tety Joleschové ptali, co by si dala k jídlu, kdyby věděla, že jí zbývá poslední půlhodina života, odpověděla legendárním: „Něco hotovýho.“

Řada historek z této doby je popsáno v knize Teta Joleschová anb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách.

Když se bridž protnul se světovým dramatem

Zatímco se Franz staral o rodinný byznys a bridž, jeho sofistikovaná manželka Louise hltala Marxe, Trockého a cestovala do Berlína, kde se ponořila do uměleckého života. Když se Louise na moravské zahradě opalovala nahá, místní rolníci dokonce k domu pochodovali s vidlemi, aby protestovali proti tomuto libertinismu.

V Berlíně navštěvovala divadla s Egonem Erwinem Kischem a v lednu 1931 sledovala premiéru Brechtovy hry Přijatá opatření s hudbou Hannse Eislera. Toho večera napsala Franzovi na Moravu nadšený dopis, že Eislerovy sbory lze srovnat jen s Bachem. S kulatým a plešatým skladatelem se pak osobně setkala o dva roky později ve Vysokých Tatrách.

Louise už život v bezpečí moravské pletárny unavoval. Snažila se Franze přesvědčit, aby se továrny vzdal, protože na hranicích stál Hitler: „A ty jsi Žid!“ Franz se ale odmítl hnout. Majetek a pouto k domovu byly silnější. Louise proto odešla sama do Paříže za emigrujícím Eislerem, za kterého se později provdala.

Tento skutečný rozchod na moravském statku posloužil Bertoldu Brechtovi jako přímá předloha pro světoznámou scénu „Židovka“ v jeho hře Strach a bída Třetí říše. I v ní žena opouští manžela, aby unikla nacistům – a stejně jako v reálném životě Joleschových, i tyto divadelní postavy spolu před rozchodem hrají bridž.

Na začátku roku 1936 se po rozvodu s Louise oženil se svou druhou ženou Katharinou Zahler, kterou všichni zvali Kató (pocházela z Košic a byla dcerou Ernsta Zahlera, který měl jednu z největších rolí při vzniku Československého bridžového svazu).


Louise Gosztonyi - Jolesch	Katharina Zahler - Jolesch

Král předválečného bridže

V meziválečném období patřil bridž k absolutnímu vrcholu společenského života střední Evropy. Pro Jolesche to byla věda, umění a vrchol společenské etikety zároveň. Pohyboval se v kavárenském a klubovém prostředí Vídně, Prahy a Brna a brzy se propracoval do elitního národního týmu. Velice často hrával v týmu R.G.Tugendhata, jiné velké osobnosti předválečného bridže.

Přehled reprezentačních startů v dresu ČSR na mistrovstvích Evropy a světa

Rok a místo konání	Typ šampionátu	Sestava a dosažený výsledek
1934 Vídeň	Mistrovství Evropy	Nastoupil po boku osobností jako Robert Tugendhat, Gerhard Stockach, Adalbert Haas či Fritz Löwinger.
1935 Brusel	Mistrovství Evropy	Potvrdil stabilní místo v národní nominaci (s Langerem a Goldschmidtem).
1936 Stockholm	Mistrovství Evropy	Životní úspěch. V pevné dvojici s Erwinem Langerem vybojoval skvělé 5. místo ze 13 zemí.
1937 Budapešť	Mistrovství světa	Nominován do elitního osmičlenného výběru kapitána Györgyho Síposa.

Intelektuální útočiště v pekle Buchenwaldu

Slibný vývoj přerušil březen 1939. V předtuše nebezpečí opustil Franz Jolesch Jihlavu jen několik dní před okupací (10. března) a odjel do tehdy maďarských Košic, ze kterých pocházela jeho současná žena Kató. Do továrny v Lukách byl dosazen německý správce a koncem roku 1940 byli majitelé donuceni firmu pod nátlakem prodat říšskému Němci Bergmannovi.

Osudy rodiny byly tragické. Franzova matka Olga Joleschová byla v červenci 1942 odsunuta do Terezína a v září téhož roku transportována do Osvětimi, ze které se již nikdy nevrátila.

Sám Franz byl na Slovensku v březnu 1944 zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald. V nepředstavitelných podmínkách lágru, obklopen krutostí a smrtí, pro něj byl bridž víc než jen kartami – stal se nástrojem mentálního přežití. V podmínkách nacistického lágru dokázal v mysli analyzovat herní systémy a teoreticky vypracoval unikátní licitační systém Limit. Tato neuvěřitelná schopnost odpoutat se od fyzického utrpení prostřednictvím čistého intelektu mu pomohla zachovat si lidskou důstojnost i zdravý rozum. Svůj systém publikoval po válce a později z něj čerpali autoři knihy Učme se bridž pánové Polák a Švec. I po 80 letech je licitační systém stále živý a existují dvojice, které tento systém stále hrají.

Poválečná právní bitva s KSČ (1946–1951)

Osvobození se Franz dočkal v Buchenwaldu 11. dubna 1945 s příchodem americké armády. Po návratu a krátkém léčení v podolském sanatoriu přijal počeštěné jméno František Joleš. Továrna v Lukách válku přežila bez úhony, a tak Joleš 7. června 1946 požádal o vrácení rodinného majetku. Jako soudem určený opatrovník hájil i práva své nezvěstné matky Olgy.

Okamžitě se však rozhořela divoká politická bitva, která ukázala budoucí směřování země:

Zmanipulované odbory pod vlivem KSČ: Závodní odborová rada proti jeho návratu ostře protestovala. Při účelovém hlasování zaměstnanců tvrdili, že se pro Jolešův návrat vyjádřilo pouhých 19 z 250 lidí. Vytáhli na něj archivní záznam ministerstva vnitra, že se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti.

Statečný předseda MNV: Místní národní výbor v Lukách pod vedením předsedy Cypriána Rychnovského se naopak Joleše zastal. Rychnovský oficiálně potvrdil jeho státní spolehlivost a argumentoval, že konfiskace majetku zabaveného nacisty v důsledku rasové perzekuce je neopodstatněná. Komunisté kvůli tomu proti Rychnovskému rozpoutali ostrou kampaň, protože dopis poslal bez vědomí pléna.

V srpnu 1946 nicméně Rada ONV konfiskaci potvrdila a v říjnu 1946 vydal Zemský národní výbor v Brně na továrnu konfiskační výměr. Jak trefně napsal Torberg: „Němci ho v roce 1939 zavřeli jako Žida, osvobození Češi ho po roce 1945 vyhnali jako Němce.“ Znechucený Joleš Luka opustil a zdržoval se v Praze.

V průběhu roku 1947 svitla naděje – úřady navrhly, že by mohl továrnu získat zpět, pokud uhradí válečné investice. Nekonečné oceňování majetku se však protahovalo, až po únoru 1948 ztroskotalo definitivně. Komunistický režim pletárnu znárodnil (zákonem č. 114/48 Sb.) a začlenil ji pod národní podnik. Soudní mašinerie Joleše definitivně dorazila a 28. března 1951 jeho restituční nárok definitivně a pravomocně zamítl.

Závěr životní cesty v Chile a stín studené války

Paralelně s touto marnou právní bitvou se Joleš ještě stihl krátce zapojit do bridžového života a reprezentoval ČSR na turnajích ve Velké Británii (The Harrogate Congress 1946, The Blackpool Congress1947) a zřejmě spolupořádal turnaj v Mariánských Lázních 2. – 7. září 1947.

The Sphere - Saturday 07 December 1946

Když viděl, že v poúnorovém Československu spravedlnost nenajde, rozhodl se s manželkou Kató pro definitivní odchod. V dubnu 1949 odpluli do Chile.

Zatímco se v USA rozhořela studená válka a lidé kolem jeho první ženy Louise (včetně Hannse Eislera a Brechta) byli vyšetřováni Výborem pro neamerické aktivity, Franz v Chile čelil jinému nepříteli – totálnímu vyčerpání. V pokročilém věku a ve velmi skromných podmínkách musel s Kató začínat úplně od nuly jako řadový obchodní zástupce.

I v Chile se stále věnoval aktivně bridži a dosáhl i zde řadu úspěchů. Jen několik let před smrtí dokázal vyhrát i první ročník prestižního chilského turnaje ‚Gold Cup‘.

Brutální podmínky lágru, dlouhodobé hladovění a psychická traumata však nezvratně poškodily jeho organismus. Franz Jolesch zemřel v exilu 25. července 1961 v Santiago de Chile ve věku 62 let na celkové tělesné vyčerpání a podlomené zdraví, které bylo přímým důsledkem útrap prožitých v Buchenwaldu.

Skutečnost však mohla být poněkud jiná, pokud připustíme, že závěrečný popis skutečností se hodil F. Torbergovi v jeho knize jako důkaz zániku západní civilizacev židovských anekdotách (podtitul jeho knihy).

Byl pochován na tamním židovském hřbitově (Sektor R, řada 5, číslo hrobu 24). Mosazná písmena s jeho jménem sice v průběhu let osekali zloději, identitu hrobu však bezpečně potvrzuje německý nápis na zadní straně náhrobního kamene, který tam nechala vytesat jeho žena: „In Liebe Deine Kató“ (V lásce Tvá Kačenka).

Kató ho přežila o mnoho let, po jeho smrti se vrátila do Evropy a zemřela v roce 1989 ve Vídni. Sám Franz tak zůstal pochován v chilské zemi, tisíce kilometrů od rodné Vysočiny i od vídeňských kaváren. V srdcích bridžových pamětníků a historiků však zůstává zapsán jako ztělesnění nezlomného ducha, pro kterého byl bridž způsobem, jak zvítězit nad temnotou.

Kdo je kdo (Wikipedie):

Friedrich Torberg

vlastním jménem Friedrich Ephraim Kantor-Berg (16. září 1908, Vídeň – 10. listopadu 1979, tamtéž) byl rakouský a československý spisovatel, novinář, scenárista a vydavatel.

Psal německy, v českém překladu vyšly jeho knihy Student Gerber maturoval, Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách a Teta Joleschová a dědicové

Hanns Eisler

(6. července 1898 Lipsko – 6. září 1962 Berlín) byl rakouský hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy. Je znám pro svou spolupráci s Bertolt Brechtem, jako autor hymny Německé demokratické republiky i jako autor filmové hudby.

Egon Erwin Kisch

(29. dubna 1885 Praha – 31. března 1948 Praha) byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu. Zapsal se především do dějin žánru reportáže. Vysloužil si přezdívku Zuřivý reportér (der rasende Reporter).

Bertold Brecht

(10. února 1898 Augsburg, Bavorsko – 14. srpna 1956 Východní Berlín), rovněž Bert Brecht, narozen jako Eugen Berthold Friedrich, byl německý dramatik, básník, divadelní teoretik a režisér. Je významným představitelem takzvaného epického a politického divadla

Bridžový život v datech:

Mezi předválečnými československými hráči bychom sotva našli někoho, kdo se bridži věnoval s takovým nasazením jako František Joleš. Působil jako úspěšný klubový i reprezentační hráč, rozhodčí, člen odvolacích výborů, publicista a autor vlastního licitačního systému. Vášeň pro hru sdílely i jeho manželky. První žena hrála na klubové úrovni v Jihlavě, ta druhá se objevuje v mnoha výsledcích turnajů v Chile, kam s manželem po válce emigrovala.

František Joleš reprezentoval Československo na všech předválečných šampionátech. Během věznění v koncentračním táboře Buchenwald sestavil licitační systém LIMIT, který se hraje i dnes, po 80 letech od svého vzniku. Po válce se intenzivně snažil obnovit zahraniční kontakty československého bridže. Jako kapitán vedl národní tým v letech 1946–1947 na turnajích v Británii a pravděpodobně i v Belgii, kde naši hráči dosáhli výborných výsledků.

K úspěchu přispělo i Jolešovo přátelství s Paulem Sternem. Tento přední rakouský hráč, který před válkou emigroval do Británie, se s Franzem Joleschem (zde záměrně uvádíme německou variantu jména) dobře znal z předválečných kontaktů mezi vídeňským a brněnským bridžem. Stern tehdy s vídeňským týmem často nastupoval k zápasům proti brněnskému Tugendhatovu týmu, za který hrál právě Joleš. Joleš také pravděpodobně organizoval poválečný turnaj čtyř týmů v Mariánských Lázních, kterého se zúčastnily dva britské výběry.

Po emigraci do Chile pozvedl Joleš i tamní bridž a hře se věnoval až do konce svého pozoruhodného života. Také v Jižní Americe slavil úspěchy, když vyhrál například hned první ročník Zlatého poháru.

Samostatnou kapitolu si kromě systému LIMIT zaslouží i jeho samotná hra. Ta je částečně zdokumentována v několika bridžových časopisech – jednu z Jolešových partií popsal dokonce i slavný britský hráč Terence Reese. Útrapy z koncentračního tábora se však vážně podepsaly na Jolešově zdraví, a František Joleš proto zemřel v poměrně mladém věku.

Turnaje

Rok	Datum / Událost	Místo	Umístění	Poznámka
1933	29. 6. – 2. 7. 1933	Mezinárodní turnaj Piešťany	5. místo ze 13.týmů	V konkurenci 13 špičkových týmů
1933	30. 8. – 3. 9.1933	Mezinárodní turnaj Starý Smokovec	1. místo ze 12 týmů	Vítězství nad týmy z Vídně, Holandska a Rumunska
1933	9.12.–10. 12. 1933	Vídeň x Brno, Brno	prohra	Zápas Brno vs. Vídeň (Moravskoslezský autoklub)
1934	kolem 15.2.1934	Mistrovství ČSR Starý Smokovec	6. místo z 8 týmů	V silné konkurenci 8 elitních týmů
1934	7.6.-12.6.1934	Mistrovství Evropy Vídeň	6. místo z 10 týmů	F.Jolesch jako člen národního týmu ČSR
1935	6.3.-10.3.1935	Mistrovství ČSR Starý Smokovec	1. místo	Titul mistra republiky (Tým Brno - Tugendhat)
1935	4.7.-10.7.1935	Mistrovství Evropy Brusel	11. místo z 12	Erwin Langer, Gerhart Stockach, Rene Goldschmidt, Franz Jolesch
1935	26.–28. 10.1935	turnaj v Liberci	1. místo	Vítězné složení: Tugendhat, Jolesch, Langer, Redlich, Stockach, Adler
1935	1.11.-.3.11.1935	Vídeň x Brno Brno	prohra
1935	30. 11. – 1. 12.1935	Turnaj v Jeseníku Lázně Jeseník	3. místo ze 7 týmů	Tým Brno Tugendhat
1936	4.3.-9.3.1936	Mistrovství ČSR Starý Smokovec	3. místo	Tým Brno Tugendhat
1936	1.-3.5.1936	ČSR - Rakousko, Vídeň	prohra	Stein, Glaser, Redlich, Jolesch, Goldschmied
1936	13.7.-19.7.1936	Mistrovství Evropy Stockholm	5. místo ze 13	V silné konkurenci 13 elitních týmů
1936	6.12.-8.12.1936	Mitropa Cup Vídeň	3. místo ze 4	Stein, Borak, Eisler, Glaser, Jolesch, Adler
1937	13.7.-20.7.1937	Mistrovství světa Budapešť
1946	The Harrogate Congress	Harrogate
1947	The Blackpool Congress	Blackpool
1947	září	Mariánské Lazně	Výsledky nejsou známé	2 britské týmy hrály zápasy proti 2 čs. týmům