- Různé zajímavosti
- Zveřejněno 24. září 2019
- Lucie Kohutová
Juniorští bridžisté se ohlédli za letními zahraničními turnaji
Účastníci ME juniorů ve Stokke, ME univerzit v Budapešti a MS v Opatiji vyjádřili své dojmy o letních bridžových zahraničních soutěžích.
Co se dělo?
V průběhu letních prázdninových měsíců se odehrála celá řada juniorských bridžových akcí. Česká republika vyslala své zástupce na tři z nich. Nejprve se v červenci uskutečnilo Juniorské mistrovství Evropy v norském Stokke. Naše země měla zastoupení v podobě dvou družstev v kategoriích U26 a U16. Na přelomu července a srpna se pak v maďarské Budapešti konalo Mistrovství Evropy univerzit v bridži a šachu, kam vyjeli čeští junioři pod hlavičkou Karlovy univerzity a kde získali stříbrnou medaili. Závěrečný vrchol pak představovalo Mistrovství světa juniorských párů a týmů v chorvatské Opatiji. Početnou českou výpravu reprezentovali hráči v kategoriích U26, U21 a U26W.
Interview s účastníky prázdninových mládežnických bridžových soutěží
Mistrovství Evropy mládežnických družstev
4.-11. července, Stokke, Norsko
U26
Michael Botur, Erik Klemš, Lucie Kohutová, Lukáš Kolek, Martin Melčák, Jakub Vojtík
9. místo z 23 družstev
U16
Laura Luiza Gillar, Filip Chrobok, Mikuláš Krása, Ivo Walach
12. místo z 18 družstev
1. Co pro tebe znamenala tato juniorská akce?
Letošní ME bylo mým už několikátým mládežnickým mistrovstvím, avšak v jednom bylo unikátní – jednalo se o mé poslední mistrovství Evropy v juniorské kategorii a zároveň o poslední šanci kvalifikovat se na mistrovství světa. Tentokrát navíc poprvé postupovalo osm týmů místo šesti, měli jsme tedy větší šanci než kdykoliv předtím a náš cíl byl tím pádem jasný. Přestože jsme dle mého hráli jako tým lépe než na kterémkoliv předchozím mistrovství a v průběhu turnaje si vedli dobře, postup nám v posledním kole velice těsně unikl. Z této akce ve mně tedy převažuje zklamání, protože si myslím, že jsme jednoznačně měli na to se kvalifikovat.
Jakub Vojtík
2. S jakými ambicemi jste mířili na Mistrovství Evropy juniorů?
Jelikož letošní ME v Norsku bylo pro některé z nás posledním juniorských ME, tak jsme po mnohaletých zkušenostech chtěli uhrát nejlepší výsledek v historii českých týmů. Myslím, že jsme si na tento cíl všichni věřili, a i když jsme si turnaj v krásném prostředí opravdu užili, z výsledného 9. místa nemohl být nikdo nic jiného než velmi zklamaný.
Michael Botur
3. Jaké panovaly emoce a myšlenky v týmu poté, co jste se těsně nekvalifikovali na MS?
Po posledním zápase nastalo naprosté ticho. Jakožto nehrající člen týmu jsem sledovala vývoj na všech stolech, které mohly náš výsledek ovlivnit. Jakmile bylo zjevné, že kvůli vysoké prohře proti Italům si 8. místo vlastními silami nezajistíme, fandili jsme alespoň favoritům dvou dalších zápasů, jejichž (i jen těsná) výhra by nás na mistrovství světa posunula. Na jejich překvapivé prohry jsme jen strnule zírali, panovalo obrovské zklamání, ale bylo to v našich rukou. Lepší hra v předchozích zápasech by nám náš cíl zajistila, což jsme si společně řekli. Prokletí 9. míst z mistrovství tak přetrvalo po celou naši mládežnickou kariéru.
Lucie Kohutová
4. Který zápas bys zpětně klasifikoval jako klíčový (v jakémkoli slova smyslu)?
Jako klíčový zápas se v mých očích jeví zápas z prvního hracího dne proti silnému týmu z Polska. V tomto zápase jsme dokázali zvítězit, a to nám dle mého názoru dodalo sebevědomí do dalších hracích dní.
Martin Melčák
5. Pokud byste se dodatečně kvalifikovali na MS, jak bys to vnímal a jak by ses připravoval?
Vzhledem k tomu, že je to moje poslední šance si na MS v juniorské kategorii zahrát, tak bych to samozřejmě bral pozitivně, i když na druhou stranu se to nemůže přiblížit tomu, kdybychom si účast uhráli sami. Další otázkou je, v jakém složení bychom se zúčastnili. Myslím, že příprava by se nijak nelišila od předchozích akcí, vzhledem k tomu, že s Martinem hrajeme pravidelně, neměl by být problém být připraven na 100 %.
Erik Klemš
6. Jak hodnotíš osmičku týmů, která se přímo kvalifikovala na MS? Který tým tě svým konečným výsledkem překvapil?
Smutně? Cely náš tým chtěl být mezi osmičkou a na konci juniorské kariéry jsme si chtěli vybojovat účast na MS. V konečné osmičce mi chybí tým jedenácté Francie a naopak mě překvapil neznámý tým z Bulharska, který skončil šestý.
Lukáš Kolek
7. Který soupeř tě nejvíce překvapil a čím?
Nejvíce mě překvapil tým Chorvatska. Hráči neměli konvenční kartu a u stolu seděl jejich trenér, který mi říkal, ať ukážu karty, že splním závazek.
Filip Chrobok
8. Jak ses cítila v pozici jediné dívky v týmu?
Cítila jsem se zvláštně – být se třemi kluky, se kterými si mám co říct pouze tehdy, když hrajeme bridž. I když mi tam chyběla dívčí kamarádka, se kterou bych mohla probírat „holčičí věci“, tak jsem si akci moc užila.
Laura Luiza Gillar
9. Který zápas sis nejvíce užil a z jakého důvodu?
ME v Norsku nám bezpochyby přineslo spoustu zkušeností a zážitků, avšak mezi ty nejsilnější bych zařadil zápas proti Lotyšsku. Třebaže výkon našeho týmu byl velmi pochybný a byli jsme poraženi týmem slabším, byl jsem natolik zaujat šarmem osoby na mé straně zástěny, že se z tohoto zápasu stal zážitek vskutku nezapomenutelný. A co víc, náš nehrající kapitán v tu dobu pobýval v zavřené místnosti, tudíž jsem zápas nemusel hrát pod psychickým nátlakem.
Ivo Walach
10. Jakou přípravu absolvoval váš tým před mistrovstvím?
Chodili jsme na tréninky jednou za 2 týdny, byli na soustředění v Pstruží a před mistrovstvím jsme si vyhradili celý víkend na trénink v bridži.
Mikuláš Krása
Mistrovství Evropy univerzit
23.-28. července, Budapešť, Maďarsko
Karlova univerzita
Michael Botur, Erik Klemš, Lucie Kohutová, Lukáš Kolek, Martin Melčák, Jakub Vojtík
2. místo ze 14 družstev
1. Koho jsi považoval za největší aspiranty na medailová umístění?
Jednoznačně Polsko, které univerziádu také nakonec vyhrálo. Dalším kandidátem bylo Německo, ale nevím, jak moc při doktorandském studiu a práci stíhají hrát bridž. Možná se to projevilo na jejich výkonu. Popravdě před posledním dnem jsem nás už nepovažoval jako aspiranty na stříbro nebo zlato, které bylo nakonec hodně blízko.
Lukáš Kolek
2. S jakými ambicemi jste mířili na další univerzitní akci?
ME univerzit bylo letos mnohem nabitější než před dvěma lety, kdy jsme ve Španělsku získali stříbro. Před turnajem jsme tedy za úspěch považovali zisk jakékoliv medaile. Kvůli ne zcela povedenému začátku a dobré formě silných týmů se ještě před posledním dnem jevilo, že zisk medaile nebude jednoduchý úkol. Nakonec jsme díky téměř fatálním výpadkům dvou favoritů bojovali do samého konce o zlatou medaili. Ačkoliv jsme nakonec skončili těsně druzí, vzhledem k průběhu turnaje a jeho obsazení si myslím, že lze výsledek považovat za dobrý úspěch a jakousi záplatu na zklamání z norského ME.
Jakub Vojtík
3. Jak bys popsal zázemí soutěže (organizace, ubytování, stravování, hrací prostory)?
Po předchozích zkušenostech s univerzitními mistrovstvími bylo zázemí poněkud zklamání, zejména ubytování. Ale jinak jsem si turnaj moc užil, bohužel bez zlaté tečky, o kterou jsme přišli až v posledním rozdání. Jinak jsem byl velice spokojen.
Erik Klemš
4. Jak jsi spokojena s konečným výsledkem a stříbrnou medailí?
Průběh soutěže se pro náš tým vyvíjel velmi nepříznivě. Namísto velkého náskoku od prvních zápasů, který by nám pojistil medaili a my bychom se jen snažili o kovy nejcennější, jsme po celý round robin pouze dotahovali ztrátu. Dokonce i před posledním zápasem proti vedoucím Polákům jsme měli nejhorší výchozí pozici. Stříbrnou medaili tedy považuji za obrovský úspěch, na kterém se (bohužel) podílela i nejistá hra našich konkurentů o příčky nejvyšší ve dvou závěrečných zápasech.
Lucie Kohutová
5. Jakou máš motivaci pro účast na dalších univerzitních akcích?
Motivací do dalších univerzitních akcí je pro mě nejen možnost znovu zažít výjimečnou a neopakovatelnou atmosféru, kterou jsou univerzitní akce známé. Ale v neposlední řadě také touha alespoň jednou v kariéře získat na univerziádě zlatou medaili, která našemu týmu v posledních letech několikrát těsně unikla.
Martin Melčák
6. Čím se univerzitní turnaje odlišují od těch standardních pořádaných EBL a WBF?
ME univerzit se zpravidla účastní jiné týmy než těch na klasických juniorských akcích, tím však nemyslím nutně horší. Velkým rozdílem je, že zde hráči reprezentují univerzity, nikoliv své státy. Hráči, kteří jsou spolu zvyklí hrávat za národní tým, tak někdy nastupují proti sobě za různé univerzity. Také zde není věkové omezení, účastní se tedy i někteří starší hráči, často zkušenější a kvalitnější než ti, kteří jezdí na standardní juniorské turnaje. V neposlední řadě se pak některé státy univerzitních turnajů zkrátka vůbec neúčastní, z těch úplně špičkových bych jmenoval např. Švédsko.
Jakub Vojtík
7. Který zápas zpětně hodnotíš jako nejnáročnější?
Rozhodně poslední zápas proti vedoucímu polskému týmu. Na oběd skoro nikdo nic nesnědl, všichni měli sevřené žaludky – kromě mě, jelikož já jsem původně nasazena nebyla. Když jsme se nakonec rozhodli změnit sestavu, hodně jsem velkého oběda litovala.
Lucie Kohutová
8. Která univerzita tě svým konečným umístěním nejvíce překvapila?
Na ME univerzit se dle mého pohledu čekal boj o první místo mezi juniorskými hvězdami nabitým týmem Koźminski University a univerzitou z Tubingenu, ve které pro změnu hrálo několik hráčů, kteří si přičichli i k německé open reprezentaci. A právě druhá zmíněná univerzita si už od začátku soutěže začala budovat nemalý náskok v čele, nicméně v závěru až těžko pochopitelně nezvládla některé zápasy s outsidery tabulky a jejich konečné 4. místo bylo největším překvapením asi pro všechny.
Michael Botur
9. Co hodnotíš jako největší plus a co naopak jako největší mínus této akce?
Jako největší plus hodnotím, že jsme si dokázali poradit i pod tlakem v posledním dni, kdy už jsme opravdu museli vyhrát vše, což se nám povedlo. Jako mínus bych označil ne příliš dobrou týmovou atmosféru, a samozřejmě ztrátu zlaté medaile na posledním rozdání.
Erik Klemš
10. Liší se nějakým způsobem atmosféra mezi hráči univerzitních akcí a akcí pořádaných EBL a WBF?
Atmosféra je rozhodně uvolněnější a přátelštější. Často bridžové velmoci nevysílají svůj "A" tým, ale jedou hráči, kteří nemají zkušenosti s EBL/WBF akcemi. Také zde jezdí hráči, kteří už nemůžou hrát juniorské akce, takže si užívají "juniorskou" atmosféru aspoň na univerziádách.
Lukáš Kolek
Otevřené mistrovství světa mládežnických párů a týmů
20.-29. srpna, Opatija, Chorvatsko
U26
Lucie Kohutová – Lukáš Kolek
4. místo ze 49 párů
Erik Klemš – Jakub Vojtík
20. místo ze 49 párů
U21
Zdeněk Tomis – Daniel Němčík
24. místo z 54 párů
Adam Pyszko – Ondřej Kaštovský
28. místo z 54 párů
Zuzana Otradovcová – Přemysl Vávra
43. místo z 54 párů
Čeněk Romanowski – Vít Walach
49. místo z 54 párů
U26W
Veronika Dolanská – Barbora Štrbová
11. místo z 27 párů
1. Jak jste se cítili v průběhu kvalifikace a jak tyto pocity ovlivnily finálový den?
Do kvalifikace jsme šli především s cílem postoupit do finále. Vstoupili jsme do ní velmi úspěšně a po celou její dobu se nám dařilo držet se na horních pozicích. Byli jsme tedy spokojení s plněním svého plánu a k dobrému pocitu také přispíval i náskok na nepostupové pozice, jenž zajišťoval jistotu kvalifikace i přes případnou ztrátu v posledních kolech. Ačkoliv jsme pak do finále vstupovali s nepatrným náskokem, uvědomovali jsme, že o celém výsledku v turnaji rozhoduje jediný den, ve kterém se může stát cokoliv.
Jakub Vojtík
2. Jaké byly vaše bezprostřední dojmy a reakce po dramatickém závěru a boji o medaili?
Zprvu jsem byl překvapen, že jsme tak vysoko, poté panovalo velké zklamání, že to nevyšlo o 0,01 %, ale teď jsem s výsledkem velmi spokojen. V posledním kole se ukázala náročnost třídenní soutěže, kde každá karta rozhoduje, a všechny přední páry začaly chybovat. Ve výsledku nebylo potřeba pro medaili podat bezchybný výkon, jako by to bylo u kratší soutěže.
Lukáš Kolek
3. Jak vnímáš světový dívčí bridž a jaké odlišnosti pozoruješ v porovnání s juniorskými smíšenými páry?
V porovnaní so zmiešanými juniorskými pármi je v kategórii Women under 26 stále pomerne značný rozdiel, ktorý ústi z nedostatočného množstva dievčenských párov, ale minimálne z môjho pohľadu sa výkonnosť hráčok neustále zlepšuje. Konkurencia tento rok nebola malá, okrem už známych silných európskych párov sme si zmerali sily aj s Chile, Čínou a Indiou. Bola to úžasná skúsenosť a som nesmierne rada, že som mala možnosť zahrať si na MS v Opatiji.
Barbora Štrbová
4. Jaké byly vaše cíle pro mistrovství světa a jak se vám je podařilo naplnit?
Naším hlavním cílem byl jednoznačně postup do finále A. Přestože jsme začali velmi dobře a po druhém kvalifikačním kole figurovali na hezkém osmém místě, přišla bohužel 3 špatná kola a postup nám unikl o necelého půl procenta, což pro nás bylo obrovské zklamání. Cílem pro finále B bylo si spravit chuť z nepostupu, což se nám s necelými 56 % alespoň trochu povedlo.
Ondřej Kaštovský
5. Jak jsi vnímal souhru s partnerem a jakým způsobem se podepsala na vašem výsledku?
Souhra nám z mého pohledu nedělala na soutěži až takový problém, s Danem se mi hrálo skvěle. Co se týče dražby, tak nám jednoduché zásady umožnili proplout turnajem bez mnoha katastrof. V obraně, která není naší silnou stránkou (zatím), se také spíše než o problém v komunikaci jednalo o individuální chyby typu nevěděl jsem, co sehrávající dělá, nebo nedopočítal jsem si rozlohu. Lidská souhra a atmosféra v páru byla také na dobré úrovni. Samozřejmě jsem se bohužel párkrát naštval nad nějakými blbostmi, především když nám šlo o postup do finále, ale Dan se byl přes toto schopen hladce přenést.
Zdeněk Tomis
6. V čem byla tato reprezentační zkušenost jiná než ty předchozí?
MS v Opatiji byla první velká reprezentační akce, na kterou jsem jela s Přemkem, zároveň to bylo mé první párové MS. U párových soutěží člověk sice potká více různých hráčů, ale časté střídání je svým způsobem strašák, pokud nepatříte mezi nejrychlejší páry. Rozhoduje navíc opravdu každý zdvih a nadzdvih, hráč musí svá rozhodnutí přizpůsobit typu turnaje, soustředit se na každý detail. Naštěstí se ukázalo, že můj strach z toho, že budeme věčně nestíhat byl částečně zbytečný a ani jsme se nedočkali žádné penalizace za pomalou hru ze strany rozhodčích.
Zuzana Otradovcová
7. Jak bys porovnal juniorské mistrovství světa s párovým turnajem v Maďarsku, kterého ses účastnil letos v únoru?
Největší rozdíl mezi oběma akcemi byl bezpochyby ten, že v Maďarsku se hrálo na tabletech. Oproti mému původnímu očekávání to mělo své velké výhody. Nicméně hrát takto MS by bylo legrační a – troufám si tvrdit – nesmyslné. Velký rozdíl byl také v konkurenci. Reprezentační páry z celého světa, byť třeba jen v konkrétní kategorii, byly o poznání lepší než průměrný maďarský pár. Jeden z důvodů mohl být i věk startovního pole, kdy na juniorském MS to byli junioři, kdežto v Maďarsko naopak převážně senioři. Celkový koncept obou akcí byl pak odlišný, neboť se v jednom případě jednalo o bridžový festival a v druhém o mistrovství. Na festivale bylo více volného času, hrávalo se až odpoledne, nedočkali byste se zde však slavnostních ceremoniálů ani párů tolika národností.
Vít Walach
8. Na co jste mysleli po prvním dni, kdy jste se v kvalifikaci nacházeli až na 38. místě, a co vás nabudilo k tak výraznému zlepšení?
Prožili jsme si tradiční scénář reprezentačních turnajů, kdy první dny (zejména po dlouhém cestování den před soutěží) nám zkrátka nejdou. S 38. místem z nás však spadl veškerý tlak. Věděli jsme, že buď všem ve čtvrtek vytřeme zrak, nebo si to společně užijeme a pěkně si zahrajeme (i finále B). A ve výsledku se nám podařilo obojí.
Lucie Kohutová
9. Motivuje tě první velká reprezentační zkušenost na mistrovství světa k intenzivnějším tréninkům?
To není jednoduchá otázka. Musím uznat, že mě ovoce mého bridžového úsilí nabádá k úsilí ještě většímu, ale na druhou stranu jsem po intenzivním hraní značně unaven. Věřím, že největší vlna tréninkové motivace teprve přijde, až si zcela odpočinu.
Daniel Němčík
10. Jak bys porovnal svou účast na mistrovství světa v pozicích hráče a trenéra?
Sledování hry naživo je náročné a na juniorských párových soutěžích jsou kibicové spíše vzácností, takže se v pozici trenéra nevyhnete podezřívavým pohledům. Téměř všichni hráči v kategorii U21 si hlídají, aby jim trenér soupeře vůbec neviděl do karet. Někteří hráči jsou z diváků nervózní, jednou byl kvůli mé přítomnosti přivolán i Tournament Director. Hráči musí mít o partii přehled, zatímco jako divák vidíte často jen karty stolu a některé partie nestihnete u stolu dobře pochopit.
Adam Janas